Umělá inteligence ve školách
Umělá inteligence se během několika posledních let stala součástí našeho každodenního života. A stále častěji vstupuje také do škol. Učitelé ji využívají při přípravě výuky, tvorbě pracovních listů nebo hledání inspirace, děti ji používají při učení a rodiče se setkávají s otázkou, zda je používání umělé inteligence při domácí přípravě ještě pomocí, nebo už nahrazuje vlastní práci dítěte.
AI ve škole proto není otázkou vzdálené budoucnosti. Je tady. Důležité je naučit se s ní zacházet smysluplně, bezpečně a především tak, aby podporovala vzdělávání, nikoli nahrazovala přemýšlení.
Jak může umělá inteligence pomoci učiteli?
Příprava kvalitní výuky zabírá učitelům značnou část času. Umělá inteligence může být užitečným pomocníkem, který některé činnosti výrazně urychlí.
Učitel může pomocí AI například:
vytvořit návrh pracovního listu,
připravit otázky k textu,
vymyslet didaktickou hru,
přizpůsobit úkol různým úrovním žáků,
vytvořit jednodušší nebo naopak náročnější variantu zadání,
získat inspiraci na projektové vyučování,
připravit otázky pro opakování,
vytvořit návrh slovního hodnocení,
vysvětlit učivo různými způsoby,
připravit materiál pro žáka se specifickými vzdělávacími potřebami.
Právě poslední oblast může být velmi zajímavá. AI může pomoci učiteli vytvořit více variant stejného úkolu tak, aby odpovídaly rozdílným potřebám dětí ve třídě.
Například jeden žák může dostat kratší text s obrázkovou oporou, jiný stejný obsah v náročnější podobě. Cíl učení přitom může zůstat stejný.
AI ale není učitel
Tady je důležité nastavit hranici. Umělá inteligence může nabídnout návrh, ale nemůže znát konkrétní dítě tak dobře jako jeho učitel. Nevidí, že se dítě dnes ráno necítí dobře. Neví, že včera zažilo konflikt se spolužákem. Nezná jeho dlouhodobý vývoj, silné stránky ani to, jakým způsobem se nejlépe učí. Proto by měl učitel vždy výstup AI zkontrolovat, upravit a přizpůsobit konkrétní třídě nebo dítěti. AI je pomocník. Odborné rozhodnutí zůstává na člověku.
Co může AI přinést dětem?
Také pro žáky může být umělá inteligence užitečným nástrojem.
Může jim například pomoci:
vysvětlit učivo jinými slovy,
procvičit slovní zásobu,
vytvořit otázky k opakování,
hledat souvislosti,
získat zpětnou vazbu k vlastní práci,
připravit se na test,
rozdělit větší úkol na menší kroky.
Velký potenciál má AI především tehdy, když dítěti neřekne pouze správnou odpověď, ale pomůže mu pochopit, jak k ní dojít. To je zásadní rozdíl. Pokud žák zadá otázku "Vypracuj mi referát o Karlu IV." a celý text pouze odevzdá, AI za něj fakticky udělala práci. Pokud se ale zeptá:
"Vysvětli mi, kdo byl Karel IV., jako bych byl žák 5. třídy."
a následně si informace ověří, vytvoří vlastní osnovu a text napíše sám, může být AI velmi užitečným vzdělávacím nástrojem.
Kdy už může AI škodit?
Největším rizikem není samotná umělá inteligence. Problém nastává ve chvíli, kdy začne nahrazovat vlastní přemýšlení dítěte.
Pokud dítě AI používá k tomu, aby:
za něj vypracovala domácí úkol,
napsala referát,
vyřešila matematické příklady,
vytvořila sloh,
odpověděla na otázky v pracovním listu,
může se stát, že dítě úkol sice odevzdá, ale zároveň se nic nenaučí. Škola přitom není pouze o výsledném produktu. Stejně důležitý je proces – přemýšlení, hledání řešení, dělání chyb, opravování chyb a postupné získávání samostatnosti.
AI může také chybovat
Další důležitou věcí je, že umělá inteligence nemusí mít vždy pravdu. Může vytvořit odpověď, která působí velmi přesvědčivě, ale obsahuje nepřesnost nebo úplnou chybu. Proto bychom děti neměli učit pouze "jak se zeptat AI", ale také jak si její odpověď ověřit. To je možná jedna z nejdůležitějších dovedností, kterou budou děti v budoucnu potřebovat.
Jak tedy AI ve škole používat správně?
Neexistuje jedna univerzální odpověď. Dobré pravidlo ale může znít:
AI by měla dítěti pomáhat přemýšlet, ne přemýšlet místo něj.
Stejně tak by měla učiteli šetřit čas, ne nahrazovat jeho pedagogický úsudek. Ve škole proto můžeme děti učit například:
položit AI kvalitní otázku,
kriticky posoudit získanou odpověď,
ověřit informace z jiného zdroje,
vlastními slovy vysvětlit, co zjistily,
uvést, že při práci AI využily,
nepředávat AI citlivé nebo osobní údaje.
A co rodiče?
Rodiče nemusí mít z umělé inteligence strach. Mnohem důležitější je vědět, jak ji dítě používá. Místo zákazu může být užitečnější společně si vyzkoušet, co AI umí. Zeptejte se dítěte například:
"Jak ti dnes AI pomohla?"
"Čemu jsi díky ní porozuměl/a?"
"Jak víš, že je ta informace správná?"
"Co jsi udělal/a ty a co udělala AI?"
Takový rozhovor dítě vede ke kritickému myšlení a odpovědnému používání technologií.
Budoucnost školy nebude bez učitelů
Občas se objevuje obava, že umělá inteligence jednou učitele nahradí. Ve skutečnosti může být její největší přínos právě opačný – umožnit učitelům věnovat více času tomu, co žádná technologie nedokáže plnohodnotně nahradit.
- Rozhovoru s dítětem.
- Povzbuzení.
- Všímání si jeho emocí.
- Budování vztahu.
- Podpoře při neúspěchu.
- Vytváření bezpečného prostředí, ve kterém se dítě nebojí udělat chybu.
Technologie může učiteli pomoci s přípravou. Vztah mezi učitelem a dítětem ale žádná umělá inteligence nenahradí.
AI jako nástroj, ne jako náhrada
Umělá inteligence přináší do školství řadu nových možností, ale také otázky, na které si školy, učitelé i rodiče teprve hledají odpovědi. Nemusíme se jí bát. Zároveň bychom ji ale neměli používat bez pravidel. Cílem není naučit děti dělat všechno pomocí AI. Cílem je naučit je poznat, kdy jim může pomoci, kdy je potřeba její výsledek ověřit a kdy je naopak důležité zvládnout úkol vlastními silami. Protože právě schopnost samostatně přemýšlet, ptát se, ověřovat informace a dělat vlastní rozhodnutí bude v době umělé inteligence možná ještě důležitější než kdy dříve.