Opravdu je smyslem školy připravovat zaměstnance?

Škola by neměla být místem pro přípravu zaměstnanců, ale místem, kde se dítě celostně/holisticky rozvíjí fyzicky, duchovně a duševně.

Přípravu "zaměstnanců" na střední škole/učilišti by měli převzít organizace ať již ve své firmě či založením organizace určené pro vzdělávání v daném oboru/sektoru.

Například "obráběč kovů" nebude mít nikdy ve své škole takové zázemí, stroje jako v organizaci, kterou zajistí zaměstnavatel. Navíc vnitřní motivace "učně" bude vždycky vyšší, pokud bude pracovat na turbíně pro Temelín, než když bude vyrábět rámeček na třídní fotku. Aby mohl pracovat na "turbíně" bude muset umět číst projektovou dokumentaci, geometrii, matiku, chemii, fyziku, cizí jazyk, komunikovat v týmu, pracovat s časem, řešit provázanost a návaznost jednotlivých kroků, oddělení, atd... tedy by se neučil pro předmět jako takový, ale pro praxi, navíc by měl možná i více znalostí /teoretických i praktických/ než v klasickém učilišti.

V dnešní době není možné a ani pravděpodobné, že jednu práci bude dělat člověk od svých 18 let do konce života, systém, o kterém mluvím umožňuje získávat další vzdělání napříč obory a to včetně aktuálních znalostí a postupů, které jsou reálně aplikované v dané době, což klasický střední stupěň výuky ve školství neumožňuje.

U vysokého školství je možné, aby jej provozoval stát.

FInancování všech škol /státních i soukromých/ by mělo probíhat na základě - nikoliv počtu dětí, ale na základě kvality výuky, jenž je možné hodnotit skrze odučené hodiny či jiným způsobem, který se orientuje na kvalitu výuky, ne na maximální počet dětí ve třídě.

Školní docházka by měla být dobrovolná a to na všech stupních vzdělávání.

Stát by měl zajistit / vytvořit prostředí pro kvalitu vzdělávání, nikoliv primárně vzdělávat.